O mě
Jmenuji se Tereza. Jsem ročník 92, blond modrooká slečna, na první pohled asi ztělesňující někoho se zálibou v tvrdší hudbě, ale podle mě jinak v podstatě normální člověk
.
Je mi 19, studuji a jsem asi klasický případ studentského Pražského "starousedlíka", v bytě s rodiči. Znamená to sice jisté omezení v růstu chovu, ale čím větší je koncentrace lidí v okolí klece, tím je jistější že se šikovný potkánek za smutná očíčka dočká dobroty :) Můj první potkan, či spíše potkanka nepocházela odjinud, než ze zverimexu, šlo o obyčejnou černou malou myšku s bílým bříškem a packama. Bohužel i svrabem v ouškách, lysinkami v srsti, zalepenýma smutnýma očkama, podvýživou a chybějící polovinou ocásku. Hned na začátku jsem si tedy prošla křestem ohněm. Po všech návštěvách u veterináře, ustrašeného pískání, prokousaných prstů a téměř probděných nocích se ze zbědovaného zvířátka vyloupla krásná dospívající potkaní slečna, která mě doprovázela celé úctyhodné 3 roky kam jsem se hnula :) na její vděčnost vzpomínám do teď a když odešla, bylo mi jasné, že jsem to všchno nepodstupovala zbytečně a že to podstoupím klidně znovu... a tak se stalo. Takhle začínalo plno lidí, kteří následně propadli kouzlu a inteligenci potkanů.
Většina potkánků "zakladatelů" mého chovu pochází ze zverimexů a od amatérských chovatelů. Abych vás vyvedla z omylu, ne všichni potkánci ve všech zverimexech jsou tam určeni jako krmivo pro hady. Vrtalo mi hlavou, jak to že údajní potkánci z množíren měli tak skvělou a vymazlenou povahu a sama osobně nevěřila, že by pocházeli z nekvalitních podmínek typu - za ocas z krabice do krabice. Spíš to vypadalo jako kdyby někdo s potkánkem (třeba i od chovatele) chtěl mláďata, ale už se mu je nepodařilo udat mezi známé. A to se mi za doby, kdy jsem v tom jistém zverimexu pracovala i potvrdilo, dokonce mi sama jedna z oficiálních chovatelek někdy nosila mladé na mazlíka, které se jí nepodařilo umístit (i s VP kde figurovala jména předků z různých jiných stanic-pravdivé a ověřené v seznamech), vzhledem k tomu, že na mne chovatelka apelovala abych dohlédla že půjdou jako mazlíci a ne na skrmení, někteří končili i u nás doma.
Kromě všudy přítomných potkánků se mnou sdílí pokoj (můj pokoj-můj hrad) a zbytek bytu i pes-Rin, kočka-Miu, kocour-Gaara, barevné myšky, oblovky mřížkované, gekončík-Lewet, scink šestipruhý-Kongo, korela-Čiky, chameleon-Pascal, agamy-Normen a Popelnice, fretky-Miroku a Sango, smečka minimyšek afrických, křečíci, morčata chlupatá (Jack, Trinity, Toulavá) a plešatá (Ayro, Dante, Targary, Hazard, Harmony, Ayla, Natya, Cloe, Europka, Claudie) a dočasně i zachráněný holub, který se s někým nepohodl a čeká až mu doroste peří :). Čas od času nám na začátku zimy na pár týdnů zaberou v jedné z koupelen vanu malí ježečci (následně odváženi do záchrané stanice) nebo celé noci promňouká piplané nalezené kotě. Pořát se něco děje :)
